27. 5. 2015Povinné testování na HIV ani sdělování HIV statusu při poskytování sociálních služeb poslanci neschválili
PRAHA – Minulý týden ve středu schválili poslanci novelu zákona o ochraně veřejného zdraví. Přestože schválení novely proběhlo téměř bez povšimnutí, doznala konečná verze zákona důležitých změn. K radosti odborníků (preventistů) a pracovníků České společnosti AIDS pomoc ustoupil ministr zdravotnictví od uzákonění povinného testování na HIV a také se podařilo změnit ustanovení, v němž hrozilo, že HIV pozitivní spoluobčané by byli povinni hlásit svůj status při využívání běžných sociálních služeb.
Ohledně novely zákona probíhaly dlouhé měsíce diskuze. Česká společnost AIDS pomoc od zveřejnění návrhu zákona kritizovala dva zásadní body. Jedním z nich bylo povinné sdělování statusu HIV pozitivních osob při využívání sociálních služeb, což by vedlo ke stigmatizaci těchto lidí a často i k jejich diskriminaci. Ustanovení bylo navíc v rozporu s českými zákony, evropskými směrnicemi a mezinárodními úmluvami, na což upozornil i Úřad pro ochranu osobních údajů. Tento bod byl po několika jednáních ve spolupráci s předkladateli zákona přeformulován tak, že zůstává v platnosti současný stav. HIV pozitivní občan je tedy povinen sdělit svůj HIV status pouze lékaři.
Druhé problémové ustanovení novely zákona o ochraně veřejného zdraví se týkalo povinného testování na HIV. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček při projednávání novely nakonec od tohoto sporného bodu ustoupil a bod o povinném testování byl vypuštěn.
V návrhu novely nebylo povinné testování na HIV nijak zpřesněno a odborníci z neziskového a zdravotního sektoru se obávali případného zneužití nebo negativního dopadu na preventivní aktivity a na možnost anonymního testování na HIV. Na problém upozornila nejen České společnost AIDS pomoc, ale také Rozkoš bez rizika a zejména kancelář Veřejného ochránce práv. Následně se připojily i mezinárodní organizace zabývající se prevencí a problematikou HIV/AIDS v čele s UNAIDS, což je společný program zemí OSN v boji proti AIDS.
Podle názorů odborníků z České společnosti AIDS pomoc by povinné testování na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu (HIV) bylo zásadním zásahem do soukromí osob a porušení lidských práv. Toto je hlavní důvod, proč Světová zdravotnická organizace vydala důrazné prohlášení, v kterém povinné testování, s výjimkou kontroly krve určené pro dárce krve, tkání a orgánů, odmítá. Povinné testování nejen, že nechrání veřejné zdraví, ale může ho naopak ohrozit. Testování pouze umožňuje zjistit diagnózu, což však neznamená zastavení šíření nákazy. Nosičství viru HIV není „nakažlivým“ onemocněním v běžně zažitém významu slova. Na rozdíl od tuberkulózy se virus HIV nepřenáší kapénkovou infekcí. Na rozdíl od tyfu nemůže být virus přenesen jídlem nebo vodou. Skutečnost, že HIV se v České republice šíří především pohlavním stykem, znamená, že nikdo z občanů není bezbranný proti infekci a může se účinně přenosu bránit (sexuální abstinencí, monogamním vztahem, bezpečnějším sexem). Situaci, kdy fyzická osoba někoho jiného úmyslně či z nedbalosti ohrožuje nebo dokonce infikuje, již v současné době ošetřuje trestní zákoník.