Podle dlouhodobé dánské studie mají lidé žijící s HIV zvýšené riziko sebevražd a depresí
Studie sledující osoby žijící s HIV v Dánsku téměř 20 let ukazuje třikrát vyšší riziko sebevražd mezi lidmi s HIV než v obecné populaci a dvojnásobné riziko depresí.
Nicméně deprese byla mnohem častější než sebevražda (1 ze 140 lidí s HIV). Tato data byla prezentovaná na letošním Evropském kongresu klinické mikrobiologie a infekčních onemocnění.
Dánští vědci mají přístup k anonymizovaným zdravotnickým záznamům téměř všech lidí v Dánsku, což umožňuje srovnání mezi osobami s HIV a HIV negativními. Nicméně tyto záznamy nezahrnují informaci o množství dalších faktorů, které mohou být relevantní, jako je sociální třída, zaměstnání, sexualita a užívání návykových látek.
Tato analýza zahrnovala 5 943 osob diagnostikovaných s HIV mezi lety 1995 a 2021 a v souladu s epidemiologií HIV v Dánsku, tři čtvrtiny byli muži. Ke každé osobě s HIV bylo přiřazeno deset lidí stejného věku a pohlaví, kteří nebyli diagnostikováni s HIV.
V prvních dvou letech po diagnostikování měli lidé s HIV více než třikrát vyšší riziko depresí, i když se v následujících letech dvojnásobně snížilo. Po deseti letech bylo hospitalizováno kvůli depresi alespoň jednou 3,9 % z žijících s HIV, ve srovnání s 1,8 % z žijících bez HIV. Rozdíl byl zřejmý napříč 20 lety sledování výskytu deprese i předpisu antidepresiv.
Riziko sebevražd bylo zvláště vysoké v prvních dvou letech po diagnóze – až více než desetinásobně ve srovnání s běžnou populací. Po odeznění tohoto zvláště zranitelného období, lidé s HIV měli stále více než třikrát vyšší riziko sebevražd. Zatímco tyto údaje mohou vytvářet dojem, že je sebevražda velmi častá, absolutní počty sebevražd byly nízké – po deseti letech spáchalo sebevraždu 0,7 % osob žijících s HIV ve srovnání s 0,2 % osob bez HIV. Zvýšené riziko přetrvávalo po celou dobu 20letého sledování.
Aby byly zohledněny také faktory prostředí a genetické faktory, které mohou ovlivnit tato rizika, vědci také zkoumali data u sourozenců. To ukázalo vyšší míru sebevražd a depresí u lidí žijících s HIV než u jejich bratrů a sester, zatímco úroveň byla podobná mezi sourozenci osob s HIV a sourozenci ve srovnávané skupině. To naznačuje, že rodinné faktory nejsou tak významné.
„Naše zjištění jasně zdůrazňují vážné dopady na duševní zdraví při diagnostikování HIV a důležitost vyhledávání příznaků deprese u této vysoce rizikové populace,“ komentoval vedoucí autor Dr. Lars Omland z Kodaňské univerzity. „Péče o lidi s HIV, která je tradičně zaměřená na jejich fyzické zdraví, by se měla také orientovat na jejich duševní zdraví.“
Připravila Veronika