Na této unikátní konferenci se sešlo 60 peerů, psychologů, terapeutů, sociálních pracovníků, kteří se zaměřují právě na fenomén chemsexu. Pro mě jako peera bylo nesmírně užitečné mít možnost se dozvídat různé praktické přístupy k harm reduction a diskutovat s odborníky o jejich zkušenostech.

Konferenci zahájil Andrés Lekanger, zakladatel sdružení Chemfriendly Norge, svým poutavým osobním příběhem. Andrés se potýkal s chemsexem a rozhodl se svěřit svému lékaři. Jaké však bylo jeho překvapení, když se lékař chtěl zasadit o odebrání řidičského průkazu, o nařízenou 6měsíční přestávku od práce. Andrés se spolu se svým psychologem postavil proti přístupu lékaře. Vysvětlovali a argumentovali kupříkladu tím, že pokud chce abstinovat od drog, nemůže přijít o práci. S lékařem se nakonec podařilo vybudovat důvěru a najít společnou cestu k léčbě.

Dalším řečníkem byl Yannick Gaudette z Kanady, který se svým týmem uskutečnil výzkum uživatelů chemsexu. Průzkum ukázal například to, že veřejné služby orientované na závislosti pro uživatele chemsexu většinou nefungují. Mnohem lépe uživatelé reagují na peery a podpůrné skupiny. Zatím není k dispozici dostatek informací kontextově specifických pro chemsex. Yannick mluvil také o nezbytnosti snadné dostupnosti PrEP a možnosti testování STD (sexuálně přenosných nemocech) dříve než jen jednou za tři měsíce. Různé podpůrné služby často neberou v potaz individuální přístup ke klientovi, nerespektují ho. Respekt je ale nezbytný pro budování důvěry. Pokud chcete poskytovat pomoc, je třeba pochopit, že chemsex je kultura. Nelze také zapomenout na dopady homofobie a transfobie, nezbytnost vnímání sexuálního zdraví a pomoci v širším kontextu.

Zajímavá byla informace o tom, že v průběhu COVIDu razantně narostl počet uživatelů chemsexu ve věkové skupině 55+, dokonce i uživatelů ve věku přes 70 let. Chemsex razantně ovlivňoval dopady na jejich zdraví.

Aleksander Sorlie nám dal zajímavý vhled do transgender komunity a vnímání problémů s chemsexem. Data ukazují, že trans ženy jsou mnohem náchylnější k sexuálním útokům, ale také třeba nákaze HIV. U žen mohou hormony způsobovat také vaginální atrofii, a tedy i větší náchylnost k STD. Těla transgender osob reagují jinak na doporučené dávkování léků i drog, na hormonální léčbě velmi často dochází k přehřívání těla, rychlejšímu nebo naopak pomalému nájezdu drog, což může snadno vést k předávkování. Odborníci také většinou nevědí, co transgender osobě doporučit v souvislosti s dávkováním, protože výzkumy se zaměřují pouze na cisgender osoby.

Transgender osoba na chemsex akci může mít obavy z transfobie a přistoupit na větší rizika, pokud jde o užívání nebo sexuální scénáře, aby zapadla a byla přijata. Aleksander doporučuje, aby nechodila na párty sama, ale měla s sebou ally. Transmuži mající sex s muži mají také limitovaný přístup k některým léčebným přístupům, např. DoxyPEP.

Kolegové z norské organizace zabývající se sexuální prací upozorňovali na velký počet migrantů, kteří se věnují této práci, a zároveň obrovská rizika, s kterými se potýkají. Migranti jsou mnohem častěji obětmi útoků. Řeší také otázky, co se stane, když se klient předávkuje, co může dělat, aby neohrozil svůj status imigranta. Hetero muži, kteří poskytují sexuální služby, nemají většinou dostatek informací o PrEP a testování. Začarované kolečko, kdy braní drog s klienty umožňuje vydělat víc peněz, však také častěji vede k závislosti a rizikovému chování. Je potřeba se věnovat zejména vzdělávání mladých eskortů, vysvětlovat, že peníze nejsou všechno, je nutné poskytovat jim osvětu o účincích drog. Nezletilí sexuální pracovníci mají ještě větší obavy (dozví se to moje rodina?), proto se bojí sdílet své problémy, je těžší se k nim dostat.

Leon Knoops z holandské organizace Mainline nám poskytl průřez historií organizace. V Mainline již v roce 2011 začali dělat monitoring seznamovacích stránek a aplikací ohledně chemsexu. Cena crystal meth (pervinu) za posledních dvacet let razantně poklesla a v průběhu let se v Holandsku ukazuje také trend navyšování injekčního užívání drog, tzv. slamming, který je již normalizovaný (až 30 % uživatelů). Narůstá ale také slamming kokainu, ketaminu a nových katoidů 3-MMC, jejichž nebezpečí je zejména v tom, že díky slabšímu účinku (říká se jim light crystal) jsou tyto látky užívány třeba i 20x za 24 hodin, což velmi nepříznivě ovlivňuje stav žil, zvyšuje riziko abscesů i infekcí, sdílení jehel, poškození zubů apod. Slamming vede kromě zřejmých rizik pro tělo také mnohem častěji k psychickým problémům, spánkové arytmii, depresi, paranoie, sebevražedným sklonům. Ukazuje se rostoucí trend k více kinky sexu, neschopnosti sexu bez drog, ale také sociálním problémům včetně ztráty zaměstnání, narušování domovního klidu, ztráty partnera, krádežím apod.

V Holandsku se teď častěji mluví o skupině uživatelů nad 45 let, internalizované homofobii. V rámci pomoci je kladen důraz na holistický přístup zahrnující odborníky z různých oblastí, ať již jsou to peeři, psychologové, sexuální odborníci a další, a zejména zkoumání toho, co uživatel sám chce. Uživatelé často prostřednictvím chemsexu uspokojují touhu po spojení s ostatními. Holandští kolegové mají také skvělé stránky o chemsexu v angličtině: https://chemsex.nl/en/.

Závěr prvního dne patřil americkému psychoterapeutovi a autorovi knihy Davidu Fawcettovi, který nás seznámil s některými závěry své knihy, která je zaměřena speciálně na gay komunitu a možnosti, jak vystoupit z chemsexové spirály. Znovu se objevovala témata jako práce s traumaty a hledáním spojení prostřednictvím drog a sexu, informace, jak hledat zdravá spojení propojením se svými pocity a tělem, znovunalezení své sexuality a vůbec správného časování jednotlivých kroků sebeléčby. Pro všechny, komu chemsex již trochu přerůstá přes hlavu, mohu knížku Lust, Men and Meth v angličtině doporučit.

Druhý den začal krátkou, ale o to údernější přednáškou o vztahové anarchii od Aleksandera Sorlie. James Armando Dickson nás provedl queer afirmativním jazykem, a objasňováním toho, jak je to důležité i pro práci peera a odborníků být inclusive ke všem. V Norsku udělují plaketu queer inklusive míst jak pro zaměstnance, tak klienty.

Velmi osvěžující byl blok o BDSM v podání Victora Erheima z organizace SMil Norge, který nám poskytnul různé pohledy na kinky a hlavně na vnímání BDSM mezi lékaři, ale také na uživatele chemsexu a rizika s chemsexem spojená.

David Fawcett navázal na svůj blok z předešlého dne a objasňoval aspekty dopaminového efektu, pozitiva i negativa chemsexu. Velmi zajímavý byl pohled na propojení traumat, post-traumatických syndromů, dětství a léčby. Je potřeba nebát se ponořit také do intimity, emočního propojení a zranitelnosti. Poslechněte si třeba na Spotify podcast Davida Fawcetta Sex, Love and Addiction.

Po obědě následovali dvě přednášky v podání Daniel Enger a Filipe Couto Gomes, kteří nás provedli chemsex programy ve Švédsku a v Lisabonu. Bylo velmi zajímavé slyšet různé perspektivy i skvělé přístupy, informace o namátkou vedených online skupinových terapiích, potřebě být tam, kde jsou uživatelé (kupř. seznamky), problému skupinového traumatu a další zkušenosti.

Závěrečný blok patřil opět Yannickovi Gaudette a zaobíral se tématem souhlasu. Je nezbytné uvědomit si, že souhlas musí být soustavně aktualizovaný. Pod vlivem nelze předpokládat, že to, k čemu dám souhlas před začátkem akce, musí stále platit. V kanadském výzkumu 18 % respondentů uvedlo zkušenosti s násilím během akcí. Řadí se sem nejen útoky, ale také nátlak nebo sdílení intimních fotografií a videí bez souhlasu. Yannick se hodně dotýkal toho, jak je důležité si před akcí ověřit informace o praktikách, látkách i uživatelích. Celá konference byla zakončená praktickým workshopem právě o souhlasu, což byla skvělá tečka za společně strávenými dvěma dny.

Připravil: Marian