HIV zatím zůstává nevyléčitelné onemocnění na celý život. Správně zvolená léčba ale nemusí kvalitu života snížit ani ho znepříjemnit. O tom, jaký může být život s HIV, jsme si povídali s panem Petrem.

Petře, jak dlouho žijete s HIV?

S HIV žiju už 18 let. A přišel jsem na to tak, že jsem se ze své vůle nechal otestovat.

Jaké byly vaše první reakce a pocity?

Když jsem si šel pro výsledky testů, počítal jsem s nejhorším a samozřejmě jsem měl strach, co se dozvím. V čekárně ale začal strach přerůstat v úplně jiné emoce. Tehdejší systém sdělování výsledku mi přišel otřesný, hrozně amatérský. Takže strach se nakonec změnil v rozčilení. Pro výsledek jsem si do ordinace došel dost rázně, lékaři poděkoval, že psychickou podporu nepotřebuji, a šel domů.

Rychle jsem se vrátil do standardních kolejí, aktuální stav byl akceptován, drama se nekonalo.

Víte, jak jste se nakazil?

Vím. Vyjádřil bych to krátce. Byl jsem zlý a špatný chlapec.

Změnil se vám nějak život?

Ani ne. Diagnóza mě neomezuje a nikdy neomezovala. Musím prostě žít dál. Užívám lék Delstrigo na bázi doravirinu, který velmi dobře snáším. Takže o to je možná vše snazší.

Narazil jste na nějaké nečekané výzvy?

Párkrát v životě jsem musel do nemocnice na operaci, se zlomenou nohou a podobně. V těchto situacích musíte s pravdou ven. Napoprvé ani napodruhé to nebylo pro mě právě lehké. Ale lékaři a sestry z toho nikdy nedělali drama a vždy vše proběhlo v pohodě.

Jak zvládáte léčbu a co je pro vás důležité?

Asi mám štěstí, ale od prvního dne zvládám léčbu úplně bez problému. Vliv má snad jedině na to, že musíte hlídat hodiny a pravidelnost. Kdysi jsem musel polykat několik léků současně, tabletky byly velikosti golfového míčku, ale dnes je už léčba jinde. Typ medikace jsem během let několikrát změnil, většinou mi můj lékař nabídnul nejnovější léky. A dnes si jednou denně vezmu jednu tabletku.

Je něco, co vás na léčbě překvapilo?

Překvapilo mě, že jsem nikdy neměl u žádného typu léčby potíže s trávením, žaludkem, hubnutím – na to se lékaři vždy ptají. Určitě je úžasné, kolik „variant“ léčby dnes existuje. Je to obrovská výhoda pro pacienty. Mně lékař například nedávno změnil medikaci v souvislosti s diabetem. A těší mě, že tabletky jsou menší a menší a je jich méně.

Petře, vy jste velký optimista. Jak se vám to daří?

No, já jsem byl vždycky „srandista“ a taky dost cynik. Spíš mívám problém být vážný.

Ovlivnilo to, že jste HIV pozitivní, vaše partnerské vztahy?

Pokud bych měl říct nejhorší moment toho, že jsem se nakazil, tak to byl určitě den, kdy jsem se to dozvěděl. Ale ne moment, kdy mi to sdělili, ale následně v podvečer doma, kdy jsem to musel říct partnerovi.

Setkal jste se někdy se stigmatizací?

Minulý týden jsem seděl ve voze, čekal jsem na zelenou a nevím proč, najednou jsem začal myslet na to, že se o HIV v podstatě téměř přestalo mluvit a psát – ve smyslu „…nastal konec světa, je to nový mor, všichni do roka zemřeme…“ jak tomu bylo kdysi. Přijde mi, že to dneska všichni berou tak nějak jako součást života a už vůbec ne jako nějakou životní tragédii. Ale samozřejmě, HIV je dál nevyléčitelné onemocnění na celý život a nikdo by si neměl zbytečně zahrávat.

Já osobně jsem ani nezažil v životě situace, kdy by to někdo jako stigma bral, a pokud ano, pro mě to byly jen momenty, na které jsem dávno zapomněl.

Těšíte se na léto?

Já bych tak rád teď hned odletěl zase na Korčulu nebo do Splitu, strašně mi to chybí. A to nejsem právě plážový typ. Rád trávím léto spíš ve stínu nebo na nějakém hudebním festivalu, na ty se opravdu těším.

Máte nějaké tipy pro ostatní, aby si léto užili naplno a bez obav?

Hlavně se musí pořádně namazat! Faktor 50+, jak říká moje sestra.

PŘIPRAVILA MARKÉTA